Kostel Narození Panny Marie (Mnichovice)
Historie
Roku 1134 sázavští mniši v místech pohanské osady založili ves Mnichovice, která se původně jmenovala Mnichovicí (některé prameny uvádí název Mnichovicium). V Kosmově kronice nacházíme, že v roce 1140 sázavský opat Silvestr "ve vsi zvané Mnichovice vybudoval baziliku ke cti svatého Michaela a všech ctností nebeských“ (nebo také ke cti svatého Michaela a sborů andělských). Z této doby je pověst o klášteře v Mnichovicích (některé prameny uvádí, že se jednalo o hospic). Nyní již žádné pozůstatky této stavby vidět nejsou, ale do poloviny minulého století zde byly patrné zbytky rozlehlé budovy, které pan Frič použil na stavbu stodoly. Sázavští mniši zde pořádali trhy - proto jsou také Mnichovice často nazývány "tržní městečko kláštera svatého Prokopa" - a zakládali rybníky v Kolodějích a "Slepovy rybníky" v Jidaškách, které existovaly až do konce 18.stol.
Mnichovice nabývaly na významu a románský kostel brzy svou velikostí nevyhovoval, tak byl kolem roku 1330 přestaven na kostel gotický, zasvěcený Narození Panny Marie. U kostela byla postavena fara se stálým knězem (kněze v této době dosazoval Sázavský klášter). Na věži byly tři velké zvony - "Jan" "Burian" a "Hodinář", jeden menší a hodiny.
23. srpna 1746 vypukl v Mnichovicích požár. Popelem lehlo pře dvacet domů a kostel. Na základy byl postaven nový kostel. Vysvěcen byl 8.září 1754 pražským biskupem Antonínem Vokounem. Je to jednolodní kostel ve stylu selského baroka s kulatým presbytářem, který je pozůstatkem dřívějšího gotického kostela. Dalším pozůstatkem je podpěrný systém za hlavním oltářem. Ke kostelu jsou připojeny dvě postranní kaple, epištolní (napravo od vchodu) je zacloněna rozlehlým štítem.
Hlavní průčelí zdobí volutový štít s bohatým římsovím. Zde je hlavní vchod do kostela. Nad ním je znak knížecího rodu Khevenhüller-Metsch z Komorního Hrádku (tesán do červeného mučitského kamene), jímž byl kostel patronátně ošetřován (tento znak je též na predele hlavního oltáře).
Průčelí, vedoucí na náměstí, je velice zdobné s rozložitým štítem a vytváří zdánlivě hlavní průčelí. Uprostřed je zazděný výklenek, který je pozůstatkem původního románského kostela. Nad výklenkem jsou sluneční hodiny, které zde byly namalovány v době, kdy městečko nemělo peníze na zřízení mechanických hodin. Pod hlavním oltářem je krypta, která je také pozůstatkem původního gotického kostela, možná dokonce i bývalé baziliky.
Zasvěcení kostela
Svátek Narození Panny Marie se slaví 8. září a patří mezi nejstarší Mariánské svátky (připomínku narození slaví církev jen třikrát, a to v případě Ježíše, Marie a Jana Křtitele) zvláště oblíbené v baroku. Vznikl pravděpodobně v 6. století v Jeruzalémě. V Písmu není o Mariině narození ani rodičích žádná zmínka. Jakubovo protoevangelium ze 2. století (považované církevní tradicí za apokryf) popisuje Mariino dětství. Odtud se také dovídáme o jejích rodičích, Jáchymovi a Anně.
Jméno Joachim je vykládáno jako „příprava na Pána“ a jméno Anny jako „milostná, laskavá“. Výtěžek svého hospodářství spravedlivě dělili mezi jeruzalémský chrám, pomoc chudým a vlastní potřeby. Byli však považováni za neplodné a chrámoví kněží proto dokonce jednoho dne z toho důvodu odmítli přijmout oběti, které chrámu přinesli. Hluboce ponížený Jáchym odešel do pouště, kde se čtyřicet dní postil a modlil k Bohu. Po čtyřiceti dnech se mu zjevil anděl a oznámil mu, že jeho modlitby byly vyslyšeny, a slíbil jim narození dítěte. Ve vysokém věku se jim pak narodila dcera, které dali jméno Marie. Otec zemřel krátce po jejím narození a Marie byla ve třech letech předána do výchovy správě jeruzalémského chrámu. Scény z tohoto příběhu byly velmi oblíbeným tématem křesťanského umění.
Oltářní obraz Narození Panny Marie z roku 1838 je od pražského malíře Václava Ignáce Markovského (1789 – 1849, malíř různých romantických, vlasteneckých a historických scén. Mimo jiné restauroval také obrazy Mistra Theodorika na Karlštejně). Obraz je zasazen v barokním oltáři, po stranách jsou plastiky sv. Jáchyma a sv. Anny.
Christologická tématika
Zvěstování – barokní plastika anděla Gabriela a Panny Marie po stranách triumfálního oblouku (viz Lk 1, 28 - 55)
Křest Páně – barokní plastika Ježíše a Jana Křtitele s Duchem svatým v podobě holubice nad nimi (viz Mt 3, 13 – 17), pod výjevem cínová křtitelnice z 16. století
Křížová cesta – cyklus 14ti obrazů z 19. století podle vídeňské předlohy (viz Jan 18, 1 – 19, 56)
Pieta – barokní polychromovaná dřevořezba v levé boční kapli
Boží hrob – ve spodní části bočního oltáře v podloubí nalevo je uložena plastika ležícího Kristova těla. Během Bílé soboty je zvykem konat tzv. "bdění u Božího hrobu" až do večerních obřadů Velikonoční vigilie, kdy se slaví Kristovo zmrtvýchvstání.
Paškál - velká svíce před oltářem. Symbolizuje vzkříšeného Krista, jehož světlo rozráží temnoty smrti. Na svíci je vidět kříž, který doprovázejí řecká písmena Α (alfa) a Ω (omega); tato písmena symbolizují, že Kristus je začátek a konec. Do kříže jsou vepsána jednotlivá číslice letopočtu – symbol toho, že Kristus vládne dějinám.
Kazatelna
Zajímavé a unikátní ztvárnění v podobě rozevřené velrybí tlamy od významného plzeňského řezbáře Lazara Widemanna (spolupracoval také se Janem Blažejem Santinim na jeho barokně-gotických projektech)
Jonáš byl starozákonní prorok a hlavní postava stejnojmenné biblické knihy Jonáš. Je známý především svým příběhem o útěku před Bohem. Aby nemusel uposlechnout Božího hlasu, který ho žádal, aby oznámil v asyrském hříšném Ninive blížící se Boží soud, uprchl na moře. Chtěl se odplavil do Taršíře, ale Bůh seslal na loď obrovskou bouři. Námořníci poznali, že je to vše kvůli Jonášovi, a proto ho hodili do moře, kde ho pak spolkla velká ryba. Po třech dnech ho ryba na Boží příkaz vyplivla zpět na souš. Jonáš šel do Ninive, kde kázal, že Bůh město zničí a nikdo nepřežije. Obyvatelé se začali kát a Bůh město nezničil. Jonášovi se nelíbilo, že jim Bůh odpustil, a ulehl pod strom, který ale posléze uschl. Jonáš si stěžoval Bohu a ten ho pokáral, že mu je líto jednoho stromu a celého města ne.
Jonáš se stal častým uměleckým námětem, neboť kromě pohádkového líčení jeho pobytu v břiše ryby se stal v křesťanském chápání předznamenáním Krista. Jako Jonáš byl v břichu ryby tři dny a pak byl osvobozen, tak i Kristus po třech dnech v hrobu vstal z mrtvých; Jonáš kázal pohanům, kteří se obrátili a káli, ale když Ježíš kázal Židům, nevěřili mu. Viz biblické citáty, Mt 12,38-40; Lk 11,29-32.
Zobrazení světci
Sv. Jan Nepomucký – obraz českého mučedníka na bočním jižním oltáři. Po stranách jsou barokní plastiky sv. Václava a sv. Ludmily
Sv. František Xaverský – obraz na bočním severním oltáři (jezuitský misionář, současník sv. Ignáce, apoštol Indie a Japonska).
Sv. Antonín Paduánský – drobná plastika vedle kazatelny – františkánský mnich s malým Ježíškem v náručí (současník sv. Františka)