Velikonoční vigilie

Pán Ježíš vzkřísil z mrtvých Lazara, dceru Jairovu a mládence Naimského. Byl to jejich návrat do pozemského života. Ale zmrtvýchvstání Pána Ježíše je docela něco jiného. Ježíš má tělo oslavené. Projevilo se to například tím, že procházel zavřenými dveřmi.

Katechumeni, pokřtěni o velikonoční Vigilii, jsou vzkříšeni k novému životu. Není to však návrat jako u těch tří vzkříšených, ani to není vzkříšení, při kterém by měli tělo oslavené, schopné třeba procházet zavřenými dveřmi. Je to vzkříšení ani ne tak těla, jako duše. Jsou zbaveni hříchu, dostávají Boží dary – víru, naději, lásku – dar Božího života. Boží život v nich nemůže nikdo zabít, ale může jej ohrožovat hřích. Ne hřích druhých lidí, ale hřích jejich vlastní. Pán Ježíš počítal s naší slabostí a tak zavedl Svátost smíření (svatou zpověď).

Svatá zpověď, to je návrat z říše smrti do království života. Když tedy zhřešíme, když se odvrátíme od Boha, nelze se nechat znovu pokřtít, ale Ježíš nás čeká s otevřenou náručí ve zpovědnici, jako marnotratného syna, marnotratnou dceru.

Kéž naše vzkříšení není pro nás jen záležitostí minulosti, kdy jsme byli pokřtěni, ani záležitostí budoucnosti, kdy budeme vzkříšeni po  své smrti, ale je to pro nás záležitost přítomnosti, když svých hříchů litujeme a ve svaté zpovědi vstáváme z mrtvých.